Dívka smrti
Je zima, všude krutý mráz
spalující láska hoří v nás
Na bílé studené pláni
k nahé dívce se sklání
mrtvolná bledost, pořád sněží
na bílém sněhu kapky krve leží
Červená barva jasně září
na dívčině bledé tváři
......
Její oči nahoru strachy upjaty
jsou již se smrtí přijaty
Je zima, mráz, nikdo kolem ní
jen ona sama sen svůj sní
.....
O slunci, stromů krásu
o červené barvě jasu
kdy smrt přichází pomalu, krásně
kdy vědomí vidí vše jasně
.....
Teď ale sněží
na nahém těle leží
mrtvolná bledost mrazu
skoro jako bez kazu
......
Vědomí je zastřeno, rty prosí
oči strachy se rosí
Prosí o smrt krásnou
kdy je život jasnou
myšlenkou.....
.......
Rána pod krkrm krvácí něžně
bílý sníh barví se běžně
ale sníh je krutý, její tvář
těžko probleskuje v sněhu zář
.......
Cítí chlad, oči stále se rosí
krev pomalu vytéká- musí
Na krásném těle, proužky krve
na hrudi krásnější, dřív než prve
......
Bílá, studená nevlídná pláň
na ní jako mladá laň
bezmocná, krvácející
skoro celá umírající
......
Nikdo nepochopí tuhle věc
když sníh a mráz je klec
když jasná krev barví tělo
to snít by se pouze mělo
.......
Ale když tu leží, trpí tiše
její srdce pomalu prosbu píše
do umírajícího těla
když na tváři prosba se skvěla
......
Dívka nahá v sněhu
těžko hledá něhu
teď je mrtvá, chládnoucí čas
zbarvil tělo v krvavý jas
......
Bílá, studená je zima
ve sněhu dívka dřímá
navždy svůj sen.......